Barefoot kam se podíváš a tip na skvělou knížku

Nedávno se mi do ruky na doporučení dostala kniha polského pedagoga Michaila Tombaka - Je možné žít 150 let?

Autor této knížky je učitel chemie a biologie v Polsku. Napsal více knih, ale tato je úplně první. Je to propagátor tzv. samoléčby, kdy proklamuje to, že člověk jako jedinec je schopný se sám vyléčit z nemocí. Také píše o tom, že je schopný již jen podle pohledu na dotyčného poznat podle různých znaků ve tváři, v držení těla, z barvy kůže a jiných znaků poznat, čím konkrétním dotyčný trpí. Co mě zaujalo je, že dokonce podle sešmajdaných bot dokázal diagnostikovat nemoc. Ani jsem nečekala, že se tam dočtu dokonce i o bosé chůzi. Původně jsem knížku začala číst kvůli zájmu o něco jiného, ale dostala jsem se až k tomu, že autor zmiňuje prospěšnost bosé chůze, o to víc mi je sympatičtější. Ofotila jsem Vám jeho krátké pojetí o prospěšnosti chůze naboso. 

IMG_3124IMG_3125IMG_3126

Od té doby, co se pohybuji ve světě barefoot bot a mými klienty jsou maminky a jejich dětičky, tak se dostávám k více a více informacím o pozitivitě chůze naboso, ať už od maminek z jejich zkušeností, tak i z jiných zdrojů, aniž bych to nějak vyhledávala, asi se to stalo mým osudem :-)

Až jsem překvapená z informací od maminek, kolik z nich i se svými dětmi provozují skutečnou chůzi naboso bez bot. Většinou jsou to tedy rodiny žijící na venkově nebo mimo centra. Ve městě moc lidí bez bot nepotkáte, myšleno tady u nás v Karlových Varech, ale v Praze se s tím setkávám velice často, dokonce i v zimě jsem potkala pár nadšenců s bosýma nohama :-) Mají můj obdiv..Líbí se mi, když je někdo schopný vybočovat z davu a neřeší pohledy ostatních, i když já sama bych to asi nedokázala.:-)

Asi nejvíc mě v poslední době potěšilo to, když mi jedna maminka říkala, že byla se synem, myslím, že dvouletým, u Dr, který prohlížel jeho nohy a asi shledal, že má nějaký defekt a zeptal se jí, jestli by nechtěla vyzkoušet už jiné, než běžné boty a to barefoot boty. A tak se maminka dostala ke mně a vybrala pro syna jeho první barefoot boty. Tohle mi udělalo velikou radost, protože se zatím mezi doktory málokdy vidí, že by se přikláněli k barefoot. Setkáte se s tím spíše u fyzioterapeutů. Ale blýská se evidentně na lepší časy. Ale stále je třeba o tom mluvit a dělat osvětu. 

Jen ještě zpátky ke zmíněnému autorovi knihy, kterou teď čtu. I on vybočuje z davu a to tak, že velmi, hlásí věci, které se spoustě lidem nemusí zamlouvat, ale někde hluboko uvnitř každý ví, že jedině tohle je ta cesta, jak být zdravý a žít klidně těch 150 let. Je to o návratu k přirozenosti, k tomu, co jsme všichni někdy uměli, ale zapomněli jsme to, nechali se strhnout konzumním životem a zapomněli na to, co máme v sobě geneticky zakódované po staletí. Je to o správném stravování, o stavu mysli, o prioritách, o tom žít v souladu s přírodou. Bohužel dnes se matkám, které se snaží alespoň trošku přiblížit k přírodě a dělají pro své děti to nejlepší, říká téměř hanlivě Bio matky. Jakoby to bylo něco špatného, že nechtějí jit se stádem. Musím říct, že já jsem v tom případě asi taky Bio matka, ačkoliv bych si to o sobě nikdy dřív ani nepomyslela. Ale od té doby, co jsem ze zdravotních důvodů musela přejít na jinou stravu, jsem si o tom hodně přečetla a prostě už není pro mě cesta zpátky, všechno mi dává logiku a v dnešní době nakupuju maso už jen z farmy a to tak, že se ho snažím už nejíst každý den. Vajíčka, jogurty, máslo kupuju take z farmy a dokonce si kupuju i nepasterované mléko na farmě a delam si z nej kefir :-) Navíc chodí moje dítě v barefoot botách, vodu pijeme filtrovanou :-D , používám kosmetiku bez parabenů a SLS. A dokonce jsem přestala i pít kafe. Asi jasná diagnóza Bio matky, řekla bych...:-) Je mi to fuk. Jenže mně je prostě najednou lépe. Zlepšila se mi imunita, nejsem unavená, energie mám na rozdávání. Každý musí opravdu začít sám u sebe, ale neříkám, že bych se k tomuhle odhodlala, pokud bych nemusela. To asi ne...

Takže, až budete mít chuť a chvilku si počíst, určitě doporučuju tuhle knihu. Asi nelze žít podle rad M. Tombaka úplně na 100%, ale pokud jen z poloviny něco změníme, pak to pořád bude víc, než nic...

Vaše Bára :-)